MÁ CESTA HOMEOPATA 

Pojďme se nechat inspirovat postoji, kterými se na svět dívají oči homeopata. Jejich klíčem je zůstat pokorným a milovat i přes tendence posuzovat, vědět víc, být dál, či dokonce uzavřít své srdce pýchou a bolestí. Pokud vám to připomíná obyčejný život vztahových dramat, čtěte dál..

Pro mne je cesta homeopata především CESTA ČLOVĚKA. Je to role i hluboká niterná zkušenost. I tato role podléhá zkouškám, zejména pokud se přilepí na léčitelské ego, proto zůstat bdělým je více než na místě. Pro začátek bych ráda poukázala na fakt, že pastí, jak se chytit do role oběti i spasitele je skutečně mnoho. A to se dá asociovat na všechny druhy vztahů obecně. Účelem však je, vždy zůstat člověkem, který nemůže tvrdit, že něco ví lépe. Dnes bych se s vámi ráda podělila o svou vlastní zkušenost, kdy mě má práce denně učí přistupovat k životu s pokorou, neboť  dokud žiji ve fyzickém těle, vyřešeno nemám a jen nerada bych si hrála na někoho, kdo je dál a ví víc. Jsem v tom s vámi. A kdo hledá zaručené recepty od ,,nasycených'' často paradoxně strádá, neboť uvěřil, že ,,onen'' je dál. Pojďme spolu chvilenku po cestě odkrývání dobře zakamuflovaných úniků, možná to inspiruje i vaše postoje ve vztazích.

Jsem člověk praktikující Homeopatii nikoli léčitel. Neboť v dnešní době se to všude jen hemží všeználky a mudrci, kteří už ze samé světelnosti a osvícenosti možná ani nevylučují. Avšak duše má CÍTÍ a nic skutečného NEVÍ. Tak mysl musí kapitulovat a v odevzdání se cyklům vnitřního poznávání podřídit niterným zkušenostem právě poznávaného.

,,Nejsem víc než ty - a ty nejsi víc než já - spolu jsme síla, která nepotřebuje potvrzovat. Miluji Tvé stíny, aby i Ty jsi mohl a osvobodil se z vlastní bezvýchodnosti. Jsem obyčejná, ještě obyčejnější než nula. A proto jsem připravená Tě slyšet a ustát. Medicína je hořká, ale sladký má účinek při hojení toho, co bylo vždy všemi odmítané a neviděné. Budiž Ti připomněno, že kompletně vše co teď cítíš, je absolutně v pořádku a činí Tě to opravdovým člověkem.''

Uzdravování je život, proces, vše co děláme a dělat budeme. Nekončí jednotlivými odbloky, spíše samostatným přibližováním se Zdrojové síle. Komu se to vlastně otevíráme a svěřujeme? Co očekáváme od vztahů s našimi partnery a terapeuty nedej bože vůdci? Popírat obyčejnost a vystavovat se pouze jako zářící bytost, která už má všechno vyřešené, zákonitě nemůže mít blahodárné účinky. Dnes a denně vidím, jaké bludy to v lidech přiživuje. A když jde opravdu do tuhého, moudré rady osvícených a světelné úsilí bez pardonu padá do propadliště další iluze.

 Taková bytost, jež se vzhlédla ve slovech někoho již ,,vyřešeného'' pak často končí na antidepresivech, antibiotikách. Protože chce to co prezentuje on. Jenže prezentovat něco, není totéž jako realita. Chybí tam ten proces vzájemnosti a přiblížení se. Taková zářná chladnost většinou končí neúspěchem. Namísto přijetí a lásky pak uslyšíte, že jste to ještě nepochopili svou ,,nízkou vibrací'' tak nemáte nárok na úlevu a trpíte protože si to vlastně zasloužíte. A tak do ráje zbohatlíků smí jen ti co mají Ferrari a do ráje osvícených jen ti, co už nemusí nic řešit, nikomu sloužit neboť už to všechno vědí, mají vyřešeno a ostatní se postarají. A my obyčejní vořežprutové už se nějak protlučeme. Škoda jen, že právě porozumění druhému a služba dělá lidi lidmi. Samolibost vyvolených však není žádnou novinkou neboť přesně tímto způsobem nás Boží zákonitosti učí pokoře a hlubšímu spravedlivému naslouchání pravd hlubokých. Patent na pravdu nemá člověk, ale samo Božské vyzařování. 

A proto cesta homeopata mě učí být každý den trpělivějším člověkem. Učí mne zkujňovat vlastní lidský charakter. Rozmělňovat vlastní důležitost, sebestřednost, sobectví, ignoraci a to právě v procesu pomáhání druhému - bližnímu svému. Je to vlastně absolutně přirozené a blahodárné, neboť se tak SPOLEČNĚ přibližujeme oněm přesahům jež nás utvářejí. Rozpomínáme společného ZDROJE vším protkaným.

Homeopat drží neutrální pole a tím se dostává za svá vlastní omezení, předsudky. Tím nezúčastněně dokáže rozpoznávat a zřít filtry druhého člověka. Cílem není hodnocení, posuzování ani podání rady, nýbrž motivace umožnit jeho vnitřním tendencím se projevit. Tento projev je homeopatickým obrazem, odpovídající živé materii v přírodě a podstatou léčení. A právě tento nezúčastněný homeopatický přístup mě má práce denně učí i v běžném životě. 

Připomíná mi, že jsme lidé a každý má svoje utrpení a bolístky, každý člověk vnímá skutečnost skrze jiné filtry reality, které bychom si neměly brát osobně. Neboť kdo jest odpojen od vědomí, ten trpí. A to nám ukazuje pro nás někdy ,,nepěknými'' reakcemi. A samozřejmě i fyzickými symptomy. V homeopatii bereme tyto filtry jako projevy symptomů jednotlivých léku v Materii medice a v běžném životě bereme tyto filtry jako trenažer pro trénovaní se v milosrdenství. Obrušování hran svého ega a přibližování se pravému lidství.

Ode dne, kdy jsem se začala dívat na svět homeopatickýma očima se můj svět začal totálně proměňovat! Přicházela mnohá klíčová uvědomění a můj sklon k hyper-senzitivitě se mě začal dotýkat úplně novým způsobem! Uvědomila jsem si, že své vnímání mohu přetočit ve prospěch druhého pokud se sama očistím od vlastních filtrů. Natočila jsem proud pozornosti efektivnějším způsobem. Jed se transmutoval na léčivou energii, osobní bolest na možnost hlouběji pomáhat druhým. Krásná alchymie života, která mě přestala nutit utíkat a neustále něco měnit. Druhé kritizovat jako nevyhovující a neadekvátní, mé jednání přestalo podléhat rozmarným náladám a izolaci. 

Když trpíš, sám jdi pomáhat druhým! Budeš mile překvapen, jak to nafackuje hlubokému sobectví uvnitř Tebe. Ať už ze sebelítosti a marnivosti nebo pro hlubokou vnitřní nenaplněnost z touhy po vysokých vibrací a oblíbenosti. Někdy i motivace svobodné osobní nezávislosti má únikové podloží. Co je tedy oním přístupem, jež ulehčuje vztahové neshody?  Je to uvědomění, že všichni jsme lidi a trpíme, ať už vědomě či nevědomě. Právě touha utrpení se vyhnout vytváří konflikty a problémy. Světelné persony. Buďme si vědomi těchto automatických manévrů, jež nás zbytečně izolují.

Pokud tedy mohu lidsky podotknout, přestaňme si brát osobně ,,odpojenost'' druhých lidí. Naopak pojďme si vzájemně pomoci překonávat naše traumata. Zůstaňme naladěni! Ustůjme nápory vln. Udržujme čistotu vlastních myšlenek, uvolňujme vědomě vlastní odpory, jedy a zátěže. Zvolme tvorbu vlastní frekvence s pohledem ,,skrze'' projevy ,,jejich'' lidské bolesti, abychom se jako lidstvo dál vyvíjeli. Udržujme svou frekvenci a přímou cestu toho co vnímáme, že je dobré a nenechme se otrávit sebemenšími negacemi. Držme si svůj dobrý životní pocit, žijme skrze své zdroje radosti. 

Děrami kterými k nám proudí nemoc je strach, lítost, hněv, křivda, vina, touha po dokonalosti a podmíněné lásce z venčí, ale i touha po absolutní nezávislosti a osobním dobru, které nás vede do ještě větší ignorace a touhy nevidět co se děje se světem kolem nás. Neboť mi jsme JEDNA VELKÁ SÍŤ A SOUČASNOST SE PROJEVUJE JAKO SYMPTOMY NEMOCI, kterým nepomůže v léčení únik a odvrácení se, nýbrž pohled na bolest a ochota vytvářet laskavosti i přes ztrátu osobní komfortní zóny, pro dobro samotné. Paradox tohoto úkonu nám dá vnitřní mír a opravdové naplnění.

Všem nám k tomuto proto přeji zejména otevřené srdce. Neboť smyslem té lidské hry je srdce neuzavírat a jít dál. Srdce nemá dovolenou, nemá zavřeno, nemůže přestat svévolně tlouci! Tak se totiž pozná, že ještě žiješ! 

Avšak to, zda žiješ jako člověk, už je ryzostí charakteru a svobodná volba každého jednoho. Nech promluvit skutky, nikoliv zlaté zuby chvástouna. Mír a radost všem!

Lycana***