Smyčka hledání duchovních příčin

Co je duchovní příčinou neustálého hledání duchovních příčin? Pojďme odkrýt slabiny, jež mají potenciál síly.

Zamýšleli jste se nad tím, že třeba to, co si chcete odblokovávat může být již součástí spravedlnosti, která už očišťováním je? To samo už je léčebný proces, katarze. Proč očišťovat již očišťované? Tělo je viditelný stav duše, má určitou časovou setrvačnost. To co je viditelné teď, je už důsledek něčeho co už proběhlo mnohem dříve. Nechme to proběhnout, nechme to dokončit přijetím odporu v teď.

Co když příčinou potíží není nic duchovního, ale obyčejný lidský charakter, který je potřeba narovnat, abychom se svezli na přirozených zákonech stvoření? Svým lidským narovnáním a duševní námahou se dostáváme opačnou setrvačností do sféry ducha. Zcela přirozeně. Nezávisle na nikom.  

Procházet minulé trýznivé momenty znovu a znovu jako nová forma sebemrskačství. A pokud to dostatečně nebolelo, tak to nebylo to ono! Pokud se nenastartuje monstrózní očista, po tomto energetickém sebeznásilnění, seminář ani terapeut zřejmě nemohl stát za to! Ach jak málo stáčí k mámení. Nikdy nekončící čistící kolotoč, neboť podnětů a témat mysli je ležatá osmička, pokud se v mysli stále pohybujete, budete mít podnětů nekonečno. Nekonečná analýza přežitků, oživování nízkovibračních zombie. Jen aby mysl mohla být stále ve hře.

,,Pitváte si vlastní nohu která stojí, působíte si bolest ve jménu očisty, sebemrskáte se pro postup vlastního ega do výšin, balamutíte že tento rituál vás vynese tam, kam potřebujete a vaše osobní zájmy zazáří široko daleko.''

Mysl udržuje pozornost daleko od pravdy. Sama sebe nemůže nikdy obsáhnout. Je jako sliz, který se lepí a s každým dalším pohybem nabaluje další sliz určený k budoucímu odblokování. Takovéto činy pak vyvolávají naplňující dojem, vedoucí k pocitu vlastní kontroly a mocí nad situacemi. K pocitu silné osobnosti a svobodné vůle. Zhmotňování osobní vůle, však nemá s duchovnem nic společného.

,,Věci'' duchovní patří Duchu a pohybovat se v astrále patří mysli. Rozlišit tyto dvě dimenze se zdá být v současném světě dosti těžké. Zejména když se skrze chaneneling dozvíte o své jedinečné schopnosti komunikovat s duchovními bytostmi, rozuměj ,,astrálními,, bytostmi. Vodí si vás a dodávají vám pocit důležitosti, mesiášství a držitele pravdy zejména. Ptát se těchto astrálníků na radu je jako podřezávat si svou vlastní větev. Věřit lžím a dál si vytěsňovat vlastní slabosti se skutečně nevyplácí. Mnoho lidí ukončuje rodinné, partnerské či pracovní vztahy jen proto, že astrál z toho má legraci a zprostředkovatelka lži zářnější ego. Jen proto, že cena osobní svobody v této pokřivené společnosti je silnější než skutečná láska, která umí přijímat i bolest a nepohodlí. 

,,Né každá svévole je však skutečnou svobodou!''

Ve většině pohádkách je ukrytá pravda, avšak je ponechána na svobodné vůli, zda-li ji rozpoznáme, pochopíme a použijeme ve vlastním životě. Tak jako Aladinovu lampu obydluje Džin, paralelně obydluje Džin každý prostor, kterému chybí Duch. Není zde místo pro oba. 

Mohli bychom se už konečně, zkusit přestat klanět sluhovi a jeho dočasné spáse? A zkusit začít trénovat pokoru a sklonění se spolu se svým egem tomu, co přesahuje naší osobní kontrolu?

Je přeci přirozené, že jednou jsme nahoře jednou dole, pokud právě nejsme ve svém středu. Mohli bychom to zkusit méně analyzovat a více se soustředit na tichou vnitřní kultivaci? Mohli bychom se pokusit trénovat príjímání, trénovat OCHOTU CÍTÍT TO, CO SE MI NELÍBÍ, trénovat KULTIVACI všeho v sobě rovnou tady a teď! Trénovat NEUHÍBÁNÍ, podívání se zpříma na to, co je můj pokřivený pohled, kde já reaguji bolestí a odsudkem, to v sobě okamžitě zahojit tichým ano.

Mohli bychom zase více číst pohádky, vyprávět si vtipy, dělat si více srandy sami ze sebe? Chodit do přírody a pomáhat jí, dělat aktivní kroky k tomu v jakém světě chci žít, praktikovat to, co rezonuje s vibrací mého srdce. Zkoušet nezištně pomáhat druhým, třeba i skrytě. Hledat to, co nás narovnává a propojuje v jednu síť, dávat tomu pozornost a to vytvářet. Zkoušet více dělat radost a překvapení druhým.

Terapie z duše pije. Mysl uvědoměním svým zahanbuje. 

Rozbiju si koleno a běžím se snad poradit k vědmě, co si mám kde a s kým mám vyčistit? No ránu přece! Nebo si na to půjdu postavit konstelace? Které koleno z jakého rodu to bylo? Páté nebo šesté? Ne skutečně to tvoje koleno. Nebo jsem používal koleno špatnou cestou? Možná ano, pak ale pokračuj a nevracej se zpět aby sis potvrdil, zda byla cesta špatná nebo ne. Vědomý přístup k životu znamená - tady a teď jsem si vědoma co prožívám, je to výslednicí mého počínání. Nic si o tom nemusím myslet, nemusím to hodnotit. Vůli k odpuštění a narovnání svého charakteru a postoje už přece máte hned teď tady přímo před nosem.

Čemu se bráníte - to přetrvává. Na co se díváte - to mizí.  (Neale Donald Walsch)

Však toto se děje právě teď, né před třemi stoletími, né před třiceti lety v kolébce. Teď cítíš ten odpor, teď zamakej a zpracuj si ho přijetím!! Říct ano svým odporům, však neznamená zklopit hlavu a šoupat nohama, znamená to vycentrovat se do své síly a jednat v napojení na své zdroje. Ještě přesněji to znemená to být za jedno se ,,svým'' zdrojem, odevzdán. Poenta není potlačování, nýbrž kultivace. 

Léčení se děje za myslí.

Proč bys potřeboval k tomu vysvětlení, co se na tom tvým odporu změní? Prolnout se pokaždé  do jednoho z nespočet příběhů své osobnosti? Proč? Pro koho? Komu, nebo čemu to skutečne poslouží?

Lidé, vy nemáte být závislí, máme mít vůli nacházet cesty, jak si umět si pomoci sám. Z uhlí diamantem. Z tlaku učitel. Vše je inspirace nikoli spása. V holistických terapiích se učíme být soběstační, nikoli závislí. Terapie nemá být byznys a závislost na počtu odbloků. Ale rozpoznání svých slabostí, strategií a schémat. Nastavení nového pojetí přístupu k životu.

Žádný léčitel vám nenapraví váš charakter. Proto vina, spása ani zodpovědnost není nikdy mimo vás ležící na druhých. O nápravu se právě pokouší Život sám. Tak se ho prosím nesnažte odblokovávat. Dává nám šanci stát se lepším člověkem. Léčení samo je hlavně učení se přebírání vlastní zodpovědnost za úplně všecho, co jsme schopni cítit v sobě samém.

Stát rovně a odevzdaný. Cítit se živen a podporován. Jen tak z lásky bez podmínek. Rozpomínám se.

Nelze si nevšimnout, že největší mudrci a silní lidé spočívají v klidu, bez mnoha slov, spíše neviděni. Čím to asi bude? Jejich stavem. Nikoli touhou. Jejich uvědoměním. Od určitého stavu uvědomení si dokáží svět tam venku korigovat uvnitř. Prostě. Sami. Jednoduše. Zatímco pávi a paviáni se předvádí a řvou na dvorku. Ach jak krásný je svět přírody a přirovnání. 

                                                                                                                                             ***Lycana

Ó vy, kdož usilujete o rozmotání uzlu!

Žijete v Bohu, a přece ho neznáte.

Sedíte na břehu řeky,

a přece marně toužíte po kapce vody, aby jste se napili.

Bydlíte vedle nezměrné spíže,

a přece umíráte hladem ve dveřích. 

Bajka o rybách