Proč už mě nenajdete na nejznámější sociální síti

Kam odtéká naše pozornost - co sytí, koho sytí a proč. Věděli jste, že cokoli na tuto nejmenovanou nejrozšířenější síť vložíte do svého vlastního profilu (fotky, videa, informace) v ten moment není vaším vlastnictvím, ale patří firmě která vám celou tuto zábavu ,,zdarma'' poskytuje? Zdarma řekne si normální člověk. Jenže životní energie denně utrácená na rozptylování prakticky nedůležitých věcí, je poměrně hodnotná komodita. Jak si ceníte ztráty svého soukromí? Či duševního vlastnictví, informací, textů, nápadů, know how. Proč se z nás stávají výkladní skříně pro internetové konzumenty, kteří celé dny jen rolují a rolují. Stávají se z nich novodobí internetoví rolníci. Dáváte se, odhalujete se, sdílíte a vy druzí zase slídíte. Vzájemně ztrácíte čas a venku čeká realita. Praví přátelé, rodina, tvořivé či radostné aktivity, skutečná pomoc druhým lidem. 

Vše o vás je neustále ukládáno. Každé kliknutí, aktivita, příspěvek, fotka.  Jste dobrovolně neustále pod drobnohledem. A možná i vy budujete něco, co může být jedním klikem odňato. 

Pokusím se vám popsat v kostce moje uvědomění a část příběhu, kdy se odchod ze sítě dotkl mé osobní i profesní identity. Toto je obrovské téma, které prosakuje čím dál více do života většiny lidí a jejich soukromí. Berte má slova jako inspiraci či podněty k zamyšlení, protože to je to, co je léčivé. Poodstoupení a procítění.

Stalo se něco po čem jsem podvědomě prahla už více let. Normálně by si asi člověk řekl, že se stal obětí útoku hackera či nějaké zájmové organizace, které se nelíbí moje názory a přístupy. Jenže já jsem si řekla Bože děkuji! Konečně se stalo něco k čemu jsem sbírala odvahu sama už hodně měsíců! Bylo to slabé heslo? Nebo něčí cílený záměr? Kdo ví a ve výsledku je to jedno, směrodatné je, že se to konečně stalo, JSEM ODPOJENÁ!!

A co jsem skutečně ztratila? Hlavně blbou náladu a závislost na další z mnoha zbytečností. Nepodceňuji sítě jako výbornou možnost k šíření důležitých či skrytých informací, které mohou pomoci, avšak to kam to celé dospělo už se vymyká rámci zdravé svobody a duševního zdraví.

KRÁDEŽ IDENTITY nebo odloupnutí falešné zátěže?

Umíte si představit jaké to je budovat si image, pracovní síť klientů a najednou šlus ende - ERROR, zakázaný přístup, nesprávné heslo. Horem spodem nemůžete se do té bubliny identity dostat. Není odvolání, komu zavolání. Celkem bezmoc, ale přitom tam někde vzadu problikává bezbřehá úleva. Tak jo, nechte si to, vždyť je to stejně jenom hra. Jestli mám nějaké ty ,,průvodce'' část z nich bude asi Zenového původu, neboť od té doby mi probleskávaly neustále informace typu: JÁ NEJSEM MOJE IMAGE, JÁ NEJSEM MOJE IDENTITA, JÁ JSEM POUZE TEN KDO SI TO CELÉ UVĚDOMUJE. Zůstala jsem v pokoře a situaci přijala jako osvobození se. Vzdala jsem se role oběti, abych naříkala nad ztracenými daty, kontakty neboť pokud se něco zralého naplní, odpadává to samo. Avšak uvnitř se nic nemění je to jen obohaceno poznáním. Když člověk ví kam ,,směřuje'' a co je to ,,správné dobro'' není čeho by ztratil kromě iluzí. Vnitřní dary totiž heknout nejdou. Pokud nedáme svolení svými negativními emocemi, strachem a lítostí.

TAKZVANÍ PŘÁTELÉ

Další zamyšlení míří k přátelům na síti. Kolik stovek takzvaných přátel ve vaší bublině existuje, ale většině z nich jste úplně ukradení. Jen tam jsou aby okoukávali, kontrolovali co děláte a jak se vyvíjíte. Kolik lidí třeba i závidí, ale nikdy to nepřizná. Možná si říkáte, že by jste ze sítě neodešli právě kvůli přátelům, jenže vždyť praví přátelé neodchází. Ti v našem životě buď jsou nebo nejsou, ta pravda se vždy projeví. V přátelství výmluvy neexistují. 

KRMÍME A JSME KRMENI

A co pracovní profil? To je další krásný paradox. V klidu jsem si uvědomila, kolik jsem věnovala času na pravidelné příspěvky, které jsem označovala jako ,,příspěvky pracovní'', aby byl člověk jak se říká v povědomí lidí. Jenže proč vlastně? Vždyť to je další marketingový tah prázdných naleštěných krabiček. Uvědomila jsem si kolik lidí se k mé práci dostane běžnou životní cestou, tedy na doporučení za to, že tu práci odvádíte dobře a kolik z nablýskaného ,,bůčku'' do kterého vrážíte neskutečně životního času bez praktické zpětné vazby. Sypete to ven pod parou a proč vlastně? Pro pár lajků? Nebo aby jste po nasycení on-line strávníka byly srolovaní k dalšímu příspěvku na jeho zdi? Usmála jsem se a moje zbytky napětí se absolutně rozplynuly. Vždyť je to hra na ,,hele koukej'' jako malý děti na písečku, buď si bábovičky lajkují nebo rozkopávají. 

Z mé rekapitulace jsem si na čisto uvědomila, že jsem nic neztratila, naopak. Získala jsem čas, čistou hlavu a utvrdila si přátelství postavená na vzájemném oživování a fyzické blízkosti. Za tři roky úsilí nepřišlo z této sítě možná ani 5% klientů z celku, ve srovnání 95% klientů z REÁLNÉHO života, kde se lidi potkávají tváří v tvář. Kde probíhá běžná výměna energií. Kde když na někoho mluvím od reaguje nebo odpovídá. Kde když něco dávám, dostávám zpět. A když něco chci já, tak si pro to taky někam dojdu a vynaložím úsilí, hledám a nalézám. Jednostrannost přepadává, není totiž stabilní.

UMĚT SE PRODAT

Vždycky jsem měla problém s ambiciózními sebe-velebiči aby zarobili. Už samotný význam slov ve mě vždycky jímal hrůzu. Ztratit vlastní hodnotu, abych byla dobře ,,prodejná''? To snad raději ne. Protože co děláte jiného při podbízení se, než že ztrácíte vlastní hodnotu? Bylo mnoho těch kteří se mě snažili zásobit na mé na cestě zaručenými radami a odbloky k úspěchu - a to vlastně snahou odpojit moji intuici a reálnou zdravou čest. Tvorba pracovního profilu na síti byla jedním z těch kroků, kdy jsem šla proti svému vnitřnímu hlasu. Přesně vím, co by mi teď ambiciózní koučové namítli - úplně je slyším až sem: ,,no jo děvče to sis ale jenom potvrdila svůj vlastní blok ve své realitě!'' Ano! Jenže já s mým ,,blokem'' souhlasím a miluju ho. Chci být neprodejná, chci být neprosazená, chci zůstat svá a ,,zablokovaná''. Bože děkuji Ti, že tento krysí závod už nemusím hrát. Jsem ráda, že už nemusím sledovat či sbírat nesmyslné lajky, které nemají v reálném životě absolutně žádný lidský význam. 

Mám si snad od-blokovávat svůj vnitřní hlas? Co je to za nesmysl, kdo určuje co je zdravé a co je zablokované? Každý moudrý indián ví, že dobrovolně si nechat krást duši pro vizi úspěchu se nevyplácí. Nástroj moderní komunikace? Ale za jakou cenu? Navzájem se živit pohádkami o úspěšnosti, když pak takto ,,úspěšné lidi'' potkáte v běžném životě, můžete být zděšeni jak obří podvod smyslů hrají. Neboť světe div se, póza umí pěkně narážet na tvrdou realitu ve které pak nevládne vždycky TEN, KDO JE HLAVNÍM HRDINOU, hlavním hrdinou, ale pouze ve své bublině!

MOJE ÚZEMÍ - MOJE DOMÉNA :)))

Všem kteří jste mě sledovali i několik let musím s radostí oznámit, že veškeré moje aktivity a aktuální příspěvky budou na mé doméně lycana.com, která nepatří žádné zkorumpovanému mediu, cenzurující názory a svobodu slova. A vy, kteří se mě často ptáte, zda plánuji založit nový účet, tady opravdu rázně a s úsměvem odpovídám ani za zlaté prasátko. Začala jsem si ještě víc vážit důležitých věcí: SVOBODNÉHO PROJEVU, reálně praktických aktivit, které mají citelný dopad na dobro dalších lidí, zvířat a hlavně kvalitě času (své pozornosti). Tedy energii, kterou vám nikdy nikdo nevrátí, pokud jí utrácíme rozptylováním. Ona je vstřebávána do černých tlam.

JE ČAS PŘEHODNOTIT ČAS

Svou upřímnou zkušeností nastavuji pouze jeden z mnoha úhlů pohledu. Nenabádám k žádným rozhodnutím, jen jsem se rozhodla sdílet vlastní zkušenost, jelikož vím, že toto je téma které trápí čím dál více lidí. Můj den má najednou více minut i hodin na užívání si bdělé pozornosti. Po splasklé bublině plné neexistujících obsahů v kapsách prostoru vyplňuji svůj čas na opravdové přátele, se kterými ,,sdílím'' svůj život. Často slýchám že si svou realitu tvoříme sami, já s tím plně nesouhlasím. Realita je tvořena skrze nás. Následováním rozptylujících myšlenek možná nabýváme dojmu že si realitu tvoříme sami, ale co se stane v momentě kdy se plně odpojíme od všech rozptylů? Jak moc je snesitelná skutečná realita? Jak moc je snesitelné bytí pouze sám se sebou? Myslím, že tady někde se dotýkáme všech těch úniků do virtuálního světa a samolibosti hry na tvůrce.

NE REALITU SI NETVOŘÍME SAMI!

Realitu spoluvytváříme jako jeden celek. Jsme živá pospolitost. Dýcháme jeden vzduch. OŽIVUJE NÁS STEJNÁ JISKRA. Chodíme po jednom Domově, který nás všechny živí. Neživí nás úspěch ani peníze, živí nás vzduch, voda, země, radost, světlo a vzájemná spolupráce. Nechť je nám inspirací 1 TVŮRCE, NIKOLI JEHO INTELIGENTNÍ PLAKIÁTOR. Možná už v tomto století nemá rohy, ale minimálně má v nabídce ,,Connect - Enter''.